Přípravka: Big Brave – A Gaze Among Them

Ve změti nové hudby je stále těžší se orientovat, zajímavých desek vychází tolik, že se opravdu soustředěný poslech stává stále větším luxusem. Přípravka by ráda byla kompasem, který v čase před jejich vydáním ukáže na alba, která za pozornost rozhodně stojí. Několik otázek a vystupňovaná očekávání.
O kanadských Big Brave se dá říkat leccos pozitivního – třeba to, že do metalu vnáší žádoucí civilnost a ke svým posluchačům promlouvají s jakousi vřelostí, která není v takto tvrdé hudbě úplně běžná.

Na své čtvrté desce kapela zručně buduje ještě větší tenzi než kdy dříve, částečně díky tomu, jak do popředí vystupuje hlas Robin Wattie. A Gaze Among Them je album precizně odvážené, palčivé, je to album, na kterém zádumčivost rozkvétá do krásy. Vlídný doom? Odpovídal kytarista Mathieu Bernard Ball.

Hodně metalových kapel usiluje o to, aby byl jejich zvuk patřičně hrozivý. A Gaze Among Them místy vyznívá naopak až přátelsky. Čím to?
Rozhodně nám nejde o to skládat hrozivou hudbu. Ale ani bych neřekl, že je náš zvuk přátelský. Usilujeme o majestátní, hlasitý a zatěžkaný zvuk, ovšem způsoby, které většině asi připadnou neobvyklé nebo nějak odlišné. Ten dojem přátelskosti vychází z toho, že od těch hutných momentů umíme poodstoupit, pracovat s tichem, že necháváme naši hudbu dýchat. Jsme trpěliví, dopřáváme té hudbě potřebný prostor. Snažíme se pracovat s kontrasty a pestrostí. Přesně tohle nás u hudby drží, přesně proto nás pořád baví prozkoumávat její možnosti.

Vnímáte metal jako svého druhu únik? Před čím?
Já bych nás v prvé řadě neoznačil za metalovou kapelu. Jasně, sem tam hrajeme hodně zatěžkanou hudbu, ale ta vychází i z mnoha jiných zdrojů. Ale ano, s metalem toho máme taky dost společného. Snažíme se být hlasití a naléhaví, jak to dělá i většina metalových kapel – je to pro nás cesta k dosažení katarze i svého druhu úniku. Hraním dlouhých a repetitivních pasáží můžete dosáhnout meditativních účinků. A my k dosažení právě těch transcendentálních kvalit hudby používáme opakování, jednoduchost a taky hlasitost.

„Vydali jsme zatím čtyři alba a je na nich vidět docela drastický posun.“

Kolik „matematiky“ je za těmi repetitivními pasážemi? Anebo k nim naopak přistupujete intuitivně?
Preciznost bicích a perkusivní povaha našich riffů, to jsou věci, ke kterým při skládání přistupujeme až s jakousi obsesí. Je to „věda“, ale jen pokud jde o komunikaci mezi námi, o to, jak do sebe věci zapadají. Jinak při skládání rozhodně nemyslíme na žánr, na nějaké jeho zákonitosti. Kdybychom tyhle věci zohledňovali, hrozně by nás to omezovalo a nebyli bychom dnes tou kapelou, jak ji znáte.

Čím se ve vašich očích Big Brave odlišují od ostatních kapel?
Přijde mi, že hodně kapel je přirozeně spojováno s nějakým žánrem – to se nás netýká. Pro hodně kapel stojí na samotném začátku rozhodnutí znít tak či onak. A ty kapely se pak tohoto výchozí nápadu mnoho let drží. Pro nás je východiskem zkoumání, experimentování. Vydali jsme zatím čtyři alba a je na nich vidět docela drastický posun – a ten bude pokračovat. Neříkám, že je ten či onen přístup lepší, ale naše cesta je ta, kterou jsem právě popsal. Tohle je způsob, jakým chceme naložit s naší hudbou i našimi životy.

Za zprostředkování rozhovoru děkujeme Lauren Barley.

08. 05. 2019 | Viktor Palák