Hledáme štěstí, pořád (aneb záhrobní editorial)

Aardvark se tímto „oficiálně“ stává platformou pro koncerty a vinyly – teda aktivity, které tvoří páteř toho, co děláme, už nějaký ten rok. Když jsme Naše desky a Naše koncerty vymýšleli, nepoužívali tohle spojení v každém řeznictví a na každé zaručeně domácí mouce. To je ale celkem jedno, i tyhle aktivity jsou „labour of love“, bez ohledu na název. Koncerty navíc poslední dobou děláme v úzkém sepjetí s „svépomocnou terapeutickou skupinou pražských nezávislých promotérů“ Jednota – skupinou lidí, jaká by za jiných okolností třeba poháněla textovou část zinu.

„Teď to bude hlavně o koncertech a deskách. A taky o knize...“

A protože zmínka o srdcové záležitosti rozhodně není frází, vydáváme nyní desátou nahrávku Našich desek – reedici jednoho z nejlepších domácích alb vůbec, totiž jedinou nahrávku Skupiny Štěstí. „Už vím, jak bolí zpřerážený kosti / a jak neexistující duše,“ zpívá na ní Sisi (Povodí Ohře, Esgmeq), který zde ve svých textech dospěl k absolutní hranici úsečného fatalismu, jaký se dá místo tesání do mramoru tetovat rozklepanou rukou.

Skupina Štěstí po sobě nezanechala výraznou stopu – možná se minula dobou. Pokud se to s vinylem desky Je třeba obětovat ještě jednoho kohouta změní, bude to největší odměna. A důkaz, že i když se zrovna cítíte, že vám někdo přistřihnul křídla, může to znamenat, že máte o to větší chuť znovu se odlepit od země.

Není vyloučeno, že se na Aardvark spontánně objeví nekrolog od „dosluhujícího pisálka“ Ladislava Olivy, každopádně archiv webu bude nadále dostupný v plném rozsahu. Ale teď to bude hlavně o koncertech a deskách. A taky knize – detaily se dozvíte už brzy.

Díky všem za pozornost v uplynulých letech. „Štěstí jsme my!“

Viktor